Máme konečně jasno. Už víme, jak se rodí děti

Autor: Šárka Rosová Váňová | 9.4.2016 o 13:06 | Karma článku: 5,77 | Prečítané:  826x

Sešli jsme se při oslavě narozenin naší sedmileté dcerky. Sestava byla skvostná. Čtyři maminky, deset zpočátku zakřiklých a slušně vychovaných dítek a náš jediný táta. Ten bohužel nestačil prchnout.

Předem jsme se pochopitelně vybavili na tu invazi malých kobylek, které nám měly v nejbližší době zcela nekompromisně začít plundrovat dům. Dětský pokoj měl samozřejmě sloužit svému účelu. Bylo nám ovšem jasné, že tam je dlouho neudržíme. A tak jsme zřídili záchranné stanoviště v obýváku.  Na zemi a všude, kam oko vidí, pro jistotu připravené puzzle, pexesa, kvarteta, dětské dostihy a spousta dalších stolních her a jako poslední záchrana  playstation.

Byla to první velká oslava naší malé, kterou se snažila dlouhé týdny si vyprosit. Děti spořádaně přišly a některé maminky se uvolily zůstat, aby mě zachránily před zhroucením. Ta společnost malých osůbek byla kouzelná. Dokonce vzorně po dospělácku popřály seřazené v řadě naší slečně. Ta na sobě musela mít pochopitelně největší výkřik dívčí plesové módy. Tyrkysové šatičky královny Elsy z Ledového království. S dlouhým světlým copanem na zadek byla opravdu krásná a sklízela obdivné pohledy kamarádek a kluků dvojčat. Oba hošíci ji totiž delší dobu nepokrytě zbožňují.

Usadili jsme se v kuchyni a pozorovali, jak si naše milá dítka hrají. A hrkaly volaty, jak už to tak maminky s oblibou dělají. Tatínek to vše poměrně statečně snášel. Po nějakém čase nás překvapilo hrobové ticho a šuškání. Veškeré hračky byly opuštěné. Děti se zaujetím studovaly knihu "Jak děti přicházejí na svět", kterou odkudsi jako trumf vytáhla malá paní domu.

A tak jsme děti nechali, aby bádaly. Stejně jsme později zjistili, že se autoři všech těchto knížek snaží marně. Děti mají stejně svoje vize.

První z maminek nabrala dech a povídá:

"Koupeme se spolu se synkem vždy, když je táta (syn mu říká strejdo) v práci na odpolední. Klukovi je pět. Jednou si ale pořád rukama schovával pindíka, tak jsem se ho zeptala, co dělá. A on na to, že ho má malýho. Tak jsem ho začala utěšovat, že se nemá čeho bát a že ho jednou bude mít velkýho jako strejda. On se na mě podíval, vytřeštil oči a povídá: ´Jéé, jako strejda ho nechci, mně úplně stačí takový, jako má táta.´"

Další mamka se nesměle přidává, aby protrhla hurónský smích, který se rozhostil v kuchyni.

"Mamko, měla jsi taky takový prsa, když jsi mě měla v bříšku?" zeptal se mě náš kluk. "Ano měla." "A víš, co je blbý, mami? Až se narodí Franta, tak ti je zase vycucá a nebudeš mít nic."

"Když chodil náš syn do předškoláků, měly učitelky podle osnov vysvětlit dětem, jak se dostanou miminka do bříška," vzpomíná další mamka s plnou pusou dortu. "Jednou takhle pospícháme na autobus a v tu chvíli malej přibrzdil a zařval: ´Mami, já chci ségru!´ Zatáhla jsem ho za ruku a dotáhla na zastávku. Kolem byla spousta lidí, škubla jsem mu zase nervózně rukou a snažila se ho odbýt otázkou: ´A jak to mám prosím tě asi teď udělat?" On se vypjal a opravdu hodně nahlas říká: ´Normálně. To táta strčí svýho pinďoura do tvý pipiny a ty vyrodíš dítě!´ Osazenstvo autobusové zastávky zkamenělo a ptáci začali padat z větví."

Když se vysmějeme do sytosti, pokračuje: "Po několika týdnech na svoji myšlenku navázal před spaním. Nemohl usnout a najednou šťastně prohlásil: ´Už jsem na to přišel!´ Ptám se ho s obavou na co. A on že už ví, jak se dostal z bříška ven. Nato jsem zpozorněla v očekávání, co zase vymyslel, a tak jsem se ho opatrně zeptala: ´Jak tedy prosím tě?´ On se usmál a povídá: ´Prostě jsem se chytil táty za pinďoura a on mě vytáhl´ Otočil se a spokojeně usnul."

A v tu chvíli navázala další maminka. "Tak to mě zase naše holka, když jí bylo pět, pěkně uzemnila. V zimě po cestě ze školky jsem uklouzla a upadla na ledu. S naraženou kostrčí jsem úpěla bolestí a ona na mě kouká a povídá: ´Mami, to si děláš prdel!  A kde mám teď shánět jeřáb?´ "V tu chvíli jsem na pár vteřin umřela. Bolestí i smíchy."

"Další malý expert prý povídá na maminku, která se skláněla nad vanou a máchala prádlo: ´Mami, ty máš tak krásný prsa! Takový hodně dlouhý, že?´"

Zatímco jsme s maminkami v přízemí domu klábosily u kafíčka, ujal se manžel hlídání té zdivočelé  chásky, která se zcela nadšeně rozprchla po obou patrech domu. Jistil nás v prvním. Hlídal velmi intenzívně, až z toho usnul.

A jak si tak spí, mladý od sousedů rozsvítil a vrazil do ložnice. Vedl naší ledovou královnu za ruku a pravil: "Strejdo, my si tu budem jenom povídat, jo…"

Dovedu si představit těch facek, kdyby jim bylo oběma o deset víc! Ale každopádně teoretické poznatky už mají. Na ty praktické si budou muset nějaký ten rok počkat...

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Rezník z TASR by bol v RTVS pre poslancov schodnejší než Mika

Bývalá šéfka Markízy Zuzana Ťapáková sa po kauze Evka ako kandidátka na riaditeľku RTVS už nespomína.

KULTÚRA

Tajná služba si objednala vraždu. Na film Únos bolo treba odvahu

Politické trilery u nás nevznikajú.

ŠPORT

Spieva si Marleyho, dá si pivo. Ako Sagan trénoval v horách

Sagan sa pripravoval inak ako súperi.


Už ste čítali?