Kterak si orgán promnul pytlík

Autor: Šárka Rosová Váňová | 31.3.2016 o 7:55 | Karma článku: 4,25 | Prečítané:  829x

Kdysi, dávno tomu je, na zahradě plné lip a pod rozkvetlými kaštany v altánku, v jedné čtvrti velkoměsta, poseděla Lenka po dlouhém pracovním týdnu se svými kolegy. Pivo točené, řádně chlazené a k tomu spousta grilovaných dobrot.

Nic nového pod sluncem, které se pomalu a jistě klonilo k západu. Posedět si s přáteli miluje každý z nás, to, co si nepovíte při práci, změní se v příjemné klábosení ve chvílích volna. O všem a o ničem, však to znáte. A k tomu spousta vtipů a legrace.

Lenka mívá občas migrény. Kdo to nezažil, nepochopí. Slova plynou skrz vás a jen některé sotva uvízne v paměti. V hlavě plné miniaturních zmetků, kteří se rozhodli bouchat kladívkem na každý váš nerv, neudržíte naprosto nic. Vadí vám světlo, randál, dokonce i vůně, i kdyby byla od Diora. A přesně tak jí tehdy bylo. Přemáhala se, jak to šlo, aby si užila kamarády. Čas plynul, ráda by se zdržela, ale úděl nás žen, které se snažíme pracovat a k tomu vychovávat děti, jež na nás čekají netrpělivě doma, je většinou daný. Hlava nehlava.

Ta zatracená a neodbytná bolest, a vy nechcete zklamat, tak se držíte. Ráno vzala jednu a pak za nějaký čas i druhou růžovou tabletu a usrkla mezi klábosením u kotlety půlku malého piva. Nějak jí v tu chvíli nedošlo, že je přespolní a musí řídit. Ale je fakt, že sodovky vypila beztak dost a domů přeci musí.

Po nějaké chvíli se pak se rozhodla jet. A náhle tu máš, šerife, obušek! Jen co vyjela na jednu z hlavních tříd, sevřel se jí žaludek. Znáte ten pocit při pohledu na červenou baterku kmitající u krajnice. Po pár ujetých metrech hlídka, dodávka a malé auto k tomu. Na těch pár loků desítky ani nevzpomněla a poslušně zajela ke krajnici.

Stáli tam. Čtyři policejní orgány, prostě muži zákona a jeden z nich si vyhlédl její auto. Po předepsané formulce jí hned hbitě do ruky podal splasklý pytlík s trubičkou k dechové zkoušce, zatímco ostatní se laskavě věnovali dalším odchyceným. Bylo to její první foukání v životě, nějak jí nebylo nikdy ctí, a tak cítila velkou odpovědnost. Za ušima jí prasklo. Foukala, funěla, chřípí se jí dmulo jak závodnímu koni. Leč sáček zvadle visel zapíchnutý na detekční trubičce. Orgán tedy významně promnul pytlík s omluvným výrokem, že se mu digitální jako z udělání rozbil. Prý je to starší typ detektoru. A přiměl ji zarputile funět dál. Po chvíli se jí konečně povedlo, co si přál a on zcela nadšen, po zkoumavém pohledu na krystalky v trubičce, zvolal: "Vy jste požila!" Z trubičky pohlédl na ni, aby zjistil, jak mocně na ni jeho slova zapůsobila a triumfálně zavelel: "Vystupte si z auta, paní řidičko!"

Celý život má Lenka hodně vlažný postoj k alkoholu. Nenadchl ji ani strýc hodinář, který mohl opravovat nejlépe strojky, až když vysrkl svých pět kousků. Jinak se mu klepaly ruce. Ovšem v tu chvíli si připadala jako strýcova schovanka. Největší neřád, opilec a alkoholik.

A pak začal sled událostí, které by nikdy nečekala a vězí v ní dodnes jako v koze duch. Venku se setmělo, kolem šňůry zářících reflektorů a k tomu zmatené poskakování aut stavěných řidičů. Odvedl ji za svými třemi kolegy dozadu za služební dodávku. Pak si stoupl, nahlásil starému kolegovi přestupitele a jen stál, mlčel a poskakoval mu nervózně ohryzek. Další dva měli plné ruce práce s lustrováním motoristů a vypisováním bločků.

"Tak co, kolikpak jste toho měla, paní řidičko?" zeptal se starší orgán. Asi byl povolán, měl o nějakou hvězdičku víc. A tím pro ni začala hra na hodného a zlého policajta. "No já... já... nevím," vykoktala Lenka. Dva prášky na hlavu a trošku piva. (Je trouba upřímný a rodiče ji učili mluvit pravdu).

"Jooo?? Vážně? To si ale vymýšlíte, že jo?" protáhl posměšně.

Pak se k ní přiklonil a spiklenecky povídá, "dýchněte na mě, z vás to ale táhne teda! Vidím to na dva tři prcky zelené a nějaké to pivko, že jo." Zakroutila horlivě hlavou, ale byl to naprosto marný obranný mechanismus.

"No tak to máme půl roku bez papírů a pokuta deset tisíc," pravil neochvějně. Bylo jí mdlo a kovaříci v bolavé hlavě přidali ještě na intenzitě své práce. Jejich kladívka nevynechala jediný receptor jejího mozku a zuřivě bušila.

"Ale já opakuju, že jsem nic nepila," řekla Lenka a myslela to vážně. Mladý orgán zabrzdil ohryzek a pronesl: "Aaa... nešlo by to nějak udělat, paní toho moc nemá." Starší nechtěl ale ani slyšet a vypisoval bločky. Mladý odběhl lapat další oběti a on po chvíli rozvážně pravil, "leda, že byste zaplatila na místě blokovou pokutu dva tisíce korun. Opáčila, že takovou hotovost sebou nemá. "Dobře, tak si pani zajeďte tady k pivovaru vybrat a dovezte peníze. Jak tu nebudete do čtvrthodiny, posíláme bločky s výsledky dechové zkoušky na magistrát."

V hlavě jí šrotovalo, co má dělat. Volala v rychlosti dvěma známým. Nikdo z nich pořádně nevěděl. Rady byly různé. Zajeď s nimi na odběr krve, trubička není směrodatná. Vykašli se na to a zaplať, byl další názor. A tak to udělala. Nalitá jak pupenec (bylo to tak podáno) a řádně vystresovaná vyzvedla čtyři pětistovky a ujížděla zpátky.

Číhal na ni starý orgán. Zalezlý za dodávkou inkasoval dva tisíce pokuty. A ještě poradil kudy jet, aby se vyhnula dalším hlídkám. Vzal si čtyři pětistovky a byl moc rád, že mají drobné a dobře se rozdělí. Jinak to být ani nemohlo, bloček jí totiž nedal.

A tak Lenka, opilá na plech, vesele ujížděla domů. Zkuste si ovšem přepočítat, kolik je alkoholu v půlce malého piva...

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Rezník z TASR by bol v RTVS pre poslancov schodnejší než Mika

Bývalá šéfka Markízy Zuzana Ťapáková sa po kauze Evka ako kandidátka na riaditeľku RTVS už nespomína.

KULTÚRA

Tajná služba si objednala vraždu. Na film Únos bolo treba odvahu

Politické trilery u nás nevznikajú.

ŠPORT

Spieva si Marleyho, dá si pivo. Ako Sagan trénoval v horách

Sagan sa pripravoval inak ako súperi.


Už ste čítali?