Najednou na mě zařve afektovaná paní, že musí mít nutně svoji vagínu pod kontrolou! Zařvu vždy zpátky na ni, aby si toho už nechala a uklidnila se použitím vložek značky Jauvajs z jemného bodláčí. Každá žena, která by byť jen na chvíli opomněla, že každý měsíc má své dny, si může být co půl hodiny jistá, že na to nikdy až do klimakteria nezapomene.
Dcerka běhá po domě a prozpěvuje: "Vagííína, vagííína"... Okřiknu ji, a tak demonstrativně s ohrnutým rtem ukazuje dětskou knihu plnou obrázků vagín a varlat, aby mě ujistila, že to říká správně. O tom fakt nepochybuji.
Jsem netrpělivá, jak to tedy dopadne. Vezmou se ti dva nebo ne? Najednou na mě z obrazovky vystrčí vousatou bradu chlap. Nebo kozel? Vážně je to úplně jedno. Ten pukl alespoň mlčí a docela válí kopytem kulečník. Chlápek na rozdíl od něj děsně zpívá a snaží se mě přesvědčit, že celé léto budu potkávat šílence v helmách motorce a občas si dám něco děsně přeslazeného co dozrálo k pití na polích a taky to zajím slanými keksy. Musím taky počítat s tím, že na mě vyftěkne uflintaný Ftefan Fofola.
A jejda, seriálová krasavice inteligentní, blonďatá. Ona bere drogy? No fuj, že se nestydí! Ale vagínu nemá evidentně pod kontrolou, koukám. Vůbec neví, kterému z hochů by ji dříve zapůjčila do užívání. No safra! Ale nechám se ukonejšit a děj seriálu mě nese dál a zase v poklidné hladince zvuku. Budu si ale opravdu muset pořídit lék, který se postará o moji vagínu. Pro jistotu. A zatím budu své intimní partie poctivě a pravidelně ošetřovat zásadně chilli, a co zbude, nasypu do guláše. Anglicky je to sice významově osvěžení, ale pro našince ukrutný palivec. Mezi tím při těchto úvahách oceňuji herecké výkony a zdatného scenáristu, který mě dovedl i s celou rodinou přikovat každý týden a dokonce dvakrát k obrazovce. Většinu dní na ni totiž stejně jen kálí mouchy a sedá prach. Na zprávy se preventivně taky nedíváme. Od té doby mi přestal tik pod pravým okem a mému drahému zase lépe tráví a nepálí ho žáha.
Přepínám na jiný program, než se přežene reklamní smršť. Starší film. Pán se opaluje na dece v ponožkách a snaží se z termosky na čaj pomocí lžíce napojit malé dítě. Pak dělá talíř z igelitu, který klade na vyhrabanou jámu v trávě. Batole se do ní málem vnoří hlavičkou a hodlá pít jako pejsek. "To je čuňárna," řve na něj starší pán.
Opět přepínám, rodina po mě hází polštáře ze sedačky. Zelený pidimužík přiškrceným hláskem přikazuje, ať jdu dělat bramborový salát a smažit řízky. Prý nás letos čekají Vánoce v létě. Ježíši, to zas bude fronta na stromky! Jako by nestačilo, že zimy pán bůh vyškrtl ze svého diáře a léta jsou tak horká, že se holubi pečou v letu. Akorát tvrdošíjně nelétají do huby. Chudák dabér zralý na operaci hlasivek ještě z posledních sil zaskřehotá, ať si koupíme určitě ty skvělé tablety.
Házím do sebe tedy nějaké na uklidnění. Pak vstávám od televize a jdu spát. Zbytek rodiny se statečně snaží dosledovat seriál a v zádech slyším mega dávku v kadenci ta-ta-ta-ta... a mám chuť rozštípat první červenou židli, která se mi postaví do cesty...
Usínám a marně přemítám, co to vlastně v té televizi vůbec dávali. Zelený mužík seděl na červené židli a prodával frustrovaným ženám komfortní tampóny, co skvěle zachycují tekutinu, batoleti, co chtělo pít z louže, nasypal do očí chilli.
A pak se mé nitro noří do tmy... jeden zelený mužík, druhý zelený mužík... třetí... čtvrtý... dobrou noc.
Hele, vlastně... a vzali se ti dva, nebo nevzali?
P. S. A aby toho nebylo málo. Dcerka na mě dnes zařvala na celou ulici od sousedů ze zahrady: "Maminkooo, maminkooo v televizi dávají zrovna "tvoji" vagínu!" Snažila jsem se být na balkónu neviditelná. " No fááákt, sousedovic děda na ni zrovna kouká !"
