Máme konečně jasno. Už víme, jak se rodí děti

Autor: Šárka Rosová Váňová | 9.4.2016 o 13:06 | Karma článku: 5,77 | Prečítané:  813x

Sešli jsme se při oslavě narozenin naší sedmileté dcerky. Sestava byla skvostná. Čtyři maminky, deset zpočátku zakřiklých a slušně vychovaných dítek a náš jediný táta. Ten bohužel nestačil prchnout.

Předem jsme se pochopitelně vybavili na tu invazi malých kobylek, které nám měly v nejbližší době zcela nekompromisně začít plundrovat dům. Dětský pokoj měl samozřejmě sloužit svému účelu. Bylo nám ovšem jasné, že tam je dlouho neudržíme. A tak jsme zřídili záchranné stanoviště v obýváku.  Na zemi a všude, kam oko vidí, pro jistotu připravené puzzle, pexesa, kvarteta, dětské dostihy a spousta dalších stolních her a jako poslední záchrana  playstation.

Byla to první velká oslava naší malé, kterou se snažila dlouhé týdny si vyprosit. Děti spořádaně přišly a některé maminky se uvolily zůstat, aby mě zachránily před zhroucením. Ta společnost malých osůbek byla kouzelná. Dokonce vzorně po dospělácku popřály seřazené v řadě naší slečně. Ta na sobě musela mít pochopitelně největší výkřik dívčí plesové módy. Tyrkysové šatičky královny Elsy z Ledového království. S dlouhým světlým copanem na zadek byla opravdu krásná a sklízela obdivné pohledy kamarádek a kluků dvojčat. Oba hošíci ji totiž delší dobu nepokrytě zbožňují.

Usadili jsme se v kuchyni a pozorovali, jak si naše milá dítka hrají. A hrkaly volaty, jak už to tak maminky s oblibou dělají. Tatínek to vše poměrně statečně snášel. Po nějakém čase nás překvapilo hrobové ticho a šuškání. Veškeré hračky byly opuštěné. Děti se zaujetím studovaly knihu "Jak děti přicházejí na svět", kterou odkudsi jako trumf vytáhla malá paní domu.

A tak jsme děti nechali, aby bádaly. Stejně jsme později zjistili, že se autoři všech těchto knížek snaží marně. Děti mají stejně svoje vize.

První z maminek nabrala dech a povídá:

"Koupeme se spolu se synkem vždy, když je táta (syn mu říká strejdo) v práci na odpolední. Klukovi je pět. Jednou si ale pořád rukama schovával pindíka, tak jsem se ho zeptala, co dělá. A on na to, že ho má malýho. Tak jsem ho začala utěšovat, že se nemá čeho bát a že ho jednou bude mít velkýho jako strejda. On se na mě podíval, vytřeštil oči a povídá: ´Jéé, jako strejda ho nechci, mně úplně stačí takový, jako má táta.´"

Další mamka se nesměle přidává, aby protrhla hurónský smích, který se rozhostil v kuchyni.

"Mamko, měla jsi taky takový prsa, když jsi mě měla v bříšku?" zeptal se mě náš kluk. "Ano měla." "A víš, co je blbý, mami? Až se narodí Franta, tak ti je zase vycucá a nebudeš mít nic."

"Když chodil náš syn do předškoláků, měly učitelky podle osnov vysvětlit dětem, jak se dostanou miminka do bříška," vzpomíná další mamka s plnou pusou dortu. "Jednou takhle pospícháme na autobus a v tu chvíli malej přibrzdil a zařval: ´Mami, já chci ségru!´ Zatáhla jsem ho za ruku a dotáhla na zastávku. Kolem byla spousta lidí, škubla jsem mu zase nervózně rukou a snažila se ho odbýt otázkou: ´A jak to mám prosím tě asi teď udělat?" On se vypjal a opravdu hodně nahlas říká: ´Normálně. To táta strčí svýho pinďoura do tvý pipiny a ty vyrodíš dítě!´ Osazenstvo autobusové zastávky zkamenělo a ptáci začali padat z větví."

Když se vysmějeme do sytosti, pokračuje: "Po několika týdnech na svoji myšlenku navázal před spaním. Nemohl usnout a najednou šťastně prohlásil: ´Už jsem na to přišel!´ Ptám se ho s obavou na co. A on že už ví, jak se dostal z bříška ven. Nato jsem zpozorněla v očekávání, co zase vymyslel, a tak jsem se ho opatrně zeptala: ´Jak tedy prosím tě?´ On se usmál a povídá: ´Prostě jsem se chytil táty za pinďoura a on mě vytáhl´ Otočil se a spokojeně usnul."

A v tu chvíli navázala další maminka. "Tak to mě zase naše holka, když jí bylo pět, pěkně uzemnila. V zimě po cestě ze školky jsem uklouzla a upadla na ledu. S naraženou kostrčí jsem úpěla bolestí a ona na mě kouká a povídá: ´Mami, to si děláš prdel!  A kde mám teď shánět jeřáb?´ "V tu chvíli jsem na pár vteřin umřela. Bolestí i smíchy."

"Další malý expert prý povídá na maminku, která se skláněla nad vanou a máchala prádlo: ´Mami, ty máš tak krásný prsa! Takový hodně dlouhý, že?´"

Zatímco jsme s maminkami v přízemí domu klábosily u kafíčka, ujal se manžel hlídání té zdivočelé  chásky, která se zcela nadšeně rozprchla po obou patrech domu. Jistil nás v prvním. Hlídal velmi intenzívně, až z toho usnul.

A jak si tak spí, mladý od sousedů rozsvítil a vrazil do ložnice. Vedl naší ledovou královnu za ruku a pravil: "Strejdo, my si tu budem jenom povídat, jo…"

Dovedu si představit těch facek, kdyby jim bylo oběma o deset víc! Ale každopádně teoretické poznatky už mají. Na ty praktické si budou muset nějaký ten rok počkat...

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Stálicou maďarskej politiky na Slovensku je Béla Bugár

Maďarskú menšinu na Slovensku reprezentujú v podstate od roku 1989 tie isté tváre.

KOMENTÁRE

Vyčerpá sa s Ficom III Bugárov kredit?

Most-Híd je taký baleťák na hrane.


Už ste čítali?